Aplikace (trans)genderové ideologie ve školství

Jakožto středoškolský pedagog mám k této problematice velmi blízko. Úvodem chci sdělit, že soucítím se všemi bytostmi, které nejsou ztotožněny s tím, jaké pohlaví jim dala příroda do vínku. S těmito lidmi je nutno pracovat a pomáhat jim v pochopení jejich vlastní sexuální identity. Na druhou stranu nebudu oslovovat studenta ženským rodem (a naopak) jen proto, že se tak právě nyní cítí. Přišla za mnou studentka se žádostí, abych ji oslovoval Míca (nosila čelenku na vlasy s kočičími oušky, černé legíny s ocasem a speciální malování na tvář vzdáleně připomínající kočku). Odpověděl jsem jí, že tak budu činit v případě, že mi přinese v zubech vlastnoručně ulovenou myš (což kočky běžně dělají). A tím tento problém skončil.

Celý transgender je smyšlený. Údajně to je hnutí, které vzešlo tzv. zespodu, zrodilo se prý mezi lidmi. S tím zásadně nesouhlasím. Celá tato ideologie je násilně implementována mezi dospívající lidi, kteří v určitém věku řeší určité problémy – dospíváním jsme prošli všichni. Je to stejné jako emancipace, která byla ženám vnucena pod různými záminkami. Například z ekonomického hlediska je pro stát výhodné, když ženy pracují – je více plátců daní a státní aparát může přerozdělovat více peněz. Z dřívějšího "Vy ženy můžete" nastalo časem "musíte" zejména proto, že otec rodiny je sotva schopen rodinu ze svého platu zaopatřit. Dříve i pomocný dělník bez problémů uživil manželku se třemi dětmi.

Z psychologického hlediska je pro systém výhodnější, když žena odejde od dítěte ve věku tří let, místo šesti. Čím dřívější narušení nejkrásnějšího citu mezi lidmi, tedy lásky mezi matkou a dítětem, tím je tento vztah méně hluboký. A má to samozřejmě také velký vliv na učení ratolesti. Kognitivní funkce dítěte jsou zpravidla nejlépe rozvíjeny právě jeho matkou. Vždyť již od útlého věku se dítě nejlépe učí pozorováním a z příkladu svých rodičů.

Jistě si mnoho z Vás klade otázku, k čemu je vlastně celý ten transgender dobrý. Mnohým se budou následující řádky zdát konspirací, ale fakta nelze změnit. Vše je zaměřeno na mladé lidi, zejména dívky ve věku 8 – 15 let. V této fázi svého života jsou nejcitlivější na různé podněty a jejich psychika je velmi křehká. Pokud se podaří narušit dřívější zvyklosti a zejména jejich psychiku, zpravidla již nikdy nebudou mít normální, pro starší populaci běžný vztah ženy a muže. Toto narušení probíhá různými způsoby. Nejvíce používané jsou sociální sítě. Dále pak působení ve školách zejména díky jedincům mnohdy psychicky narušeným, pedagogický sbor nevyjímaje. Hanbou bych se propadal, kdybych přišel do školy v "pyžamový den" v noční košili, paruce a zmalován jako sociální pracovnice na E55 (případ učitele ze zákl. školy v Klatovech). Také v oblasti kultury vnucují dětem transgender. Například představení v divadle v Chebu "Mami, tati, co je sex" či divadelní představení v Brně v divadle Polárka s názvem "Poprvé" – to de facto ponouká děti ve věku 13 let k sexuálnímu styku – což je mimochodem do 15 let zákonem zakázáno, takže děti nabádají k trestnému činu. Knihy a učebnice jsou zářným příkladem. Je zajímavé, že velmi podnětnou knihu "Nevratné poškození" od Abigail Shrierovézakázala vláda přes svou zmocněnkyni pro lidská práva Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou vydat v nakladatelství Albatros. Zato titul "Zrušme rodinu" od Sophie Lewis jisté organizace (Erste, tranzit.cz) bohatě subvencovaly. Přímo hanbou se jeví údaj na obálce – " kniha vychází s podporou Ministerstva kultury České republiky". Nevidím nic kulturního na tvrzení, že klasická rodina, tedy máma, táta a děti, je "atomická" a překonaná. Pamflet čtu po částech, neboť se mi přitom "zvedá kufr". Nicméně jsem zatím vypozoroval myšlenku, že děti mají patřit všem, celé společnosti. Vychovávat je má komunita, a nikoliv milující a pečující rodiče. Starším spoluobčanům jistě připadá tato myšlenka povědomá – ano, již kdysi dříve nám kdosi tvrdil, že všechno patří všem a je společné. Pamatujeme si, jak to dopadlo?

Takže k čemu je to dobré? K tomu, aby se nerodily bílé děti. Je zajímavé, že tranzice (operace na opačné pohlaví) se téměř netýkají černochů, asiatů a pokud byste s tímto návrhem přišli v muslimských zemích, patrně by Vás čekalo ukamenování. Pokud jednou podstoupíte tranzici, již nikdy nezplodíte děti. Ale nemusíte projít rovnou tranzicí. Pokud jako v sousedním Německu můžete 1x ročně zajít na úřad a požádat o úřední změnu pohlaví, pak to patrně budete mít ve své hlavě poněkud pomotané. Nicméně se právě v Německu na úřadech objevily na záchodcích automaty na tampony – to kdyby náhodou někdo z přítomných pánů dostal menstruaci.

Ano, celý transgender je mimo úchylností (např. předvádění Drag Queen – tanec dospělých mužů v ženském oblečení v mateřských školách v Kanadě) zaměřen na snížení lidské populace. Dnes již statistiky veřejně přiznávají fakt, že v našich končinách je nejnižší porodnost od dob panování Marie Terezie. Mimo sociálních a ekonomických faktorů mají velký vliv právě transgender organizace. Ono vlastně stačí "sledovat tok peněz", pomocí kterých je financován např. Prague Pride. Mladí lidé mají pocit, že to je prima akce, kde se každý může předvádět, jak chce. Na podobnou akci je nutná velká suma peněz. Něco poskytnou úřady, něco se vybere mezi lidmi, část zaplatí drogoví dealeři mající žně a zbytek doplatí neziskové organizace. Propagace, výzdoba, kostýmy, alegorické vozy, hudba – to vše stojí značné peníze.

Jen je nutno si prosím uvědomit, že klasické homosexuální páry transgender odmítají. Transgender je nám vnucován a kdo s ním nesouhlasí, je označován za homofoba, sexistu a mnoho dalších pojmů. Ti, kdo jej vnucují, tak konají velmi agresivně. A zde si můžeme připomenout jeden výrok – zlu stačí, když slušní lidé neudělají nic.

Skutečná genderová dysforie (když se necítíte dobře ve svém vlastním těle) se dle psychologů projevuje mezi 3 – 5 rokem života dítěte. Pokud se děti v tomto období orientují na jiné oblečení a hračky, než je pro jejich pohlaví obvyklé, pak je to opravdu nemoc. Ale to je ve skutečnosti asi půl procenta obyvatel. Druhá, tzv. získaná genderová dysforie, se projevuje později, zpravidla kolem desátého roku života. Autorka knihy "Nevratné poškození" přišla na přímou úměrnost výskytu transgenderu a možnosti dítěte volně a bez patřičného dozoru brouzdat po internetu. Poukázala na skutečnost, že stačí když kliknete na nějakou upoutávku ohledně této problematiky a začnou Vám přicházet lajky či jiná korespondence povzbuzující vaši aktivitu v tomto směru. Dítě, které není schopno kriticky posoudit obsah těchto příspěvků má najednou pocit, že je středem zájmu širokého okruhu vrstevníků. Zkoumáním však bylo zjištěno, že tuto komunikaci obstarávají speciální programy a komunikují tzv. boti. Což nejsou živé bytosti, ale umělá inteligence. Skutečných "živých" lidí je zde minimum. Zpravidla pak ti, kteří založí nějakou komunikační skupinu a jsou placeni z reklamy či pod jinou záminkou.

Konečně také v USA pochopili celou situaci. Na tiskové konferenci ministr zdravotnictví Robert F. Kennedy junior prohlásil, že: "Americká lékařská asociace a Americká akademie pediatrie šířily lež, že chemické a chirurgické zákroky zaměřené na změnu pohlaví mohou být prospěšné pro děti trpící genderovou dysforií. Zradili odhadem 300 000 amerických mladistvých ve věku 13 až 17 let, kteří uvěřili, že pohlaví lze změnit. Zradili svoji Hippokratovu přísahu, že nebudou škodit. Takzvaná péče způsobila zranitelným mladým lidem trvalé fyzické a psychické poškození. To není medicína. Je to zneužití lékařské profese. Máme dost pseudovědy poháněné ideologickými cíli, nikoliv blahem dětí. Recenzovaná zpráva z Úřadu náměstka ministra zdravotnictví HHS potvrzuje, že zákroky zaměřené na změnu pohlaví představují pro děti, které se jim podrobí, zdravotní rizika a trvalé poškození. Přijímáme proto šest rozhodných opatření, která se řídí nejvyššími vědeckými standardy. Prvním výkonným nařízením prezidenta Trumpa pro ochranu dětí před chemickým a chirurgickým zmrzačením je, že "procedury odmítající pohlaví nejsou pro děti s genderovou dysforií ani bezpečnou, ani účinnou léčbou."

Právě v USA praktikovali různá opatření podporující transgender. Například školy měly přísný zákaz sdělovat rodičům dítěte, že by chtělo projít tranzicí. Rodiče měli zákaz zasahovat do procesu a nesměli jakkoliv přesvědčovat své děti o nesprávnosti tohoto kroku. Došlo to až tak daleko, že platby za "lék" Ludron uskutečňovaly školy ze svého pojištění. Pokud by to šlo z účtu rodičů, pochopili by, co se děje. Ohledně Ludronu – je to přípravek, jenž byl podáván sexuálním násilníkům proto, aby se zbavili svého sexuálního pudu. Tento přípravek má však jeden velmi podstatný vedlejší účinek, o kterém se samozřejmě nesmí mluvit. Dítě, které tento "blokátor puberty" začne užívat, ustrne ve vývoji mozku a tedy i kognitivních funkcí ve věku, kdy jej začne užívat. Takže ratolest ustrne ve vývoji ve věku např. třinácti roků. A rozhodně je lež, že v případě ukončení aplikace Ludronu se dítě postupně vrátí do stavu, jako by jej neužívalo.

V SSSR drželi pionýři hlídky a nahlašovali každé vozidlo, kterému se sypalo zrno – aby se zabránilo ztrátám. Protože ale zemědělci v době hladomoru museli odevzdávat všechno obilí, tak rodiče schovali trochu obilí, aby jejich děti nezemřely hlady. A ty děti je nahlásily a rodiče dostali přísné tresty. V tomto případě potomci "nahlašovali" své rodiče za to, že jim brání v tranzici a údajně došlo i k tomu, že děti byly odebrány z rodiny a skončily ve výchovném ústavu nebo náhradní rodině. Ano, každý z nás jistě zažil situace, kdy ze srdce nenáviděl své rodiče. Ale v několika případech došlo díky nahlášení ze strany dětí až ke kriminalizaci rodičů. Obyčejným lidem se jeví absurdní případ, který řešil soud. Dívka žalovala své rodiče za to, že se narodila!!! A chtěla finanční náhradu…

Mnoho lidí netuší, že finanční náklady za operaci platí pojišťovny z peněz nás všech. Před časem se kamarádka, zdravotní sestra, účastnila dvou tranzicí (i přes velmi dobré finanční ohodnocení raději odešla na jiné pracoviště). Operace trvaly přes šest hodin, byly velmi únavné a možná i zdraví ohrožující. Tehdy jedna operace byla finančně ohodnocena na 1,6 milionu korun. Pokud by si zájemci platili operace sami, byl by možná celý problém vyřešen. Při léčbě skutečně nemocných pacientů nechtějí pojišťovny vše financovat (vzpomeňme na různé sbírky), ale v těchto případech jsou peníze k dispozici vždy.

Co je také mladým lidem zamlčováno je fakt, že budou nuceni doživotně užívat léky na zmírnění následků tranzice. Tyto léky jsou zpočátku hrazeny pojišťovnou, později tomu tak být nemusí. Život člověka prochází vývojem. Že dnes má jedinec slušné finanční možnosti neznamená, že tomu tak bude i za deset či dvacet let. A co potom?

Lidem je také zamlčován počet sebevražd jedinců, kteří prošli tranzicí. Dle některých výzkumů je to až 40 % těch, kteří celý proces absolvovali. Jistě, pravděpodobně většina z nás mívá někdy myšlenky na sebevraždu. Ale zde se uvádí procento případů, kde došlo již k pokusu o sebevraždu.

Kniha "Gender queer" – autobiografie od Maiy Kobabe popisuje případ dívky, která procházela proměnou na chlapce. Je to velmi citlivě napsaná kniha zasahující do hlubin duše. Zde je popsán celý proces. Bohužel jsou také zde uváděny pouze kladné stránky tranzice. Pokud by chtěl být kdokoliv objektivní, měl by popsat všechno – pozitiva i negativa.

Daniel Black prošel procesem tranzice z chlapce na dívku a byl celou komunitou oslavován. K zahájení tranzice stačil krátký rozhovor s psycholožkou, která jej ihned zařadila do programu. Později se na ni zlobil, že neuvedla žádné argumenty proti, jen pro. Časem si uvědomil, že tento čin nebyl správný a rozhodl se pro re tranzici, tedy zpětnou přeměnu z dívky na chlapce. Jakmile svůj záměr ohlásil, strhla se lavina nenávistných projevů a byl z komunity vyloučen. Tvrdili mu, že je zradil. Z toho tedy plyne, že pokud "jedete s proudem", jste adorováni. Pokud změníte směr, stávají se z vás nepřátelé. K osobě Čecha Daniela Blacka je nutno ještě uvést závěr rozhovoru, jenž absolvoval na "Xaver Live". Na otázku moderátora, pokud mohl mít jedno přání, které by se mu mohlo splnit odpověděl:" Mít nekonečno peněz". Což asi jasně ukazuje zaměření dotyčného. Někdo jiný by třeba řekl, že by chtěl vše vrátit do doby před tranzicí…

Výše uvedené ale poukazuje na další část problému. Běžní lidé se tímto stávají pro okolí zajímavějšími, vystupují ze šedi svého života. Dostávají se do středu společnosti. Stejně jako v případě nové módy, se kterou jako jedni z prvních přijdete, jste pro společnost atraktivní. Ale stejně jako v případě jakéhokoliv módního výstřelku i zde časem dochází ke zevšednění. Na jisté pražské střední škole byl mládenec, jenž dával na odiv, že chce projít tranzicí. Na chodbě školy s vervou vyprávěl spolužákům, jak je vlastně těžký porod. Tento chlapec se zahleděl do dívky, která projevila zájem stát se chlapcem. Jakožto učitelé jsme přišli o jeden záchod z toho důvodu, aby měli tito dva možnost chodit na genderově neutrální toaletu. Po přestupu žáka na jinou školu mi jeho spolužáci ze třídy řekli: "Konečně bude klid".

Na této škole jsme také museli jakožto pedagogové projít školením psychologa ohledně přístupu k transgenderovým dětem. Chápu, že se vedení školy nechtělo vymykat. Ale tam, kde měl nastoupit zdravý rozum, nastoupila ideologie. Schoval jsem si z tohoto školení materiály určené k šíření. Mimo slovníčku nutného pro orientaci v problematice, jsme obdrželi "Doporučení pro pedagogy". Zde bylo uvedeno například:

- sledovat, zda nedochází k šikaně, nerespektu, posměchu

- oslovovat dítě, jak si přeje (jiné jméno, rod), zeptat se, jak to student/ka vnímá

- splést se není problém, vždy je lepší omluvit se

- umožnit studentům a studentkám změnit si jméno a pohlaví ve školní dokumentaci atd.

Vyučující má problém zapamatovat si alespoň část ze 400 studentů, ne tak ještě sledovat, jak se kdo zrovna cítí. V případě přejmenování ve školní dokumentaci nás pan psycholog přímo nabádal k porušování předpisů. Školení nebylo zadarmo a než se s námi rozloučil, zeptala se jej jedna zvídavá kolegyně, "Co z toho všeho vlastně máte?". Neodpověděl, ale zamával nám ze svého zánovního SUV. Jinak řečeno, je to všechno jeden obrovský byznys.

Farmaceutický průmysl má žně – získává pravidelné doživotní uživatele léků. Proto je velkým podporovatelem tranzicí. V mnoha případech bohužel dochází v pozdějším věku k selhávání dříve zdravých vnitřních orgánů. Takže jsou nutné další léky.

Ze sexuálního hlediska málokdo z těch, kteří projdou tranzicí, jsou se svým stavem spokojeni. V případě tranzice dívky na chlapce je vyříznuta část kůže z jiných partií, vymodelována a přišita na patřičné místo. Močová trubice je ale ze své podstaty krátká, proto je nastavována náhražkou. Erekce se dosahuje pomocí nafukovacího zařízení. Možnost uspokojení partnerky je velmi omezená a samozřejmě k vyvrcholení takového orgánu nemůže nikdy dojít. V opačném případě, tedy z chlapce na dívku, jsou jisté partie odstraněny a v daném místě je zdravá tkáň rozříznuta. Ani zde nemůže za žádných okolností dojít k uspokojivému sexuálnímu prožitku. Videa, na kterých je ukazován opak, jsou lživá.

Je zde ještě jedno psychologické hledisko. V roce 2025 se v jisté nemocnici nedaleko krčského lesa narodilo dítě muži. Tato informace je před veřejností utajována, leč personál ví své. V tomto případě ponechali po oplodnění průchozí porodní cesty a byl přišit mužský pohlavní úd. Zdá se Vám to absurdní? Možná, ale jistě je někdo zajímavý tím, že jako "první chlap porodil dítě".

Na závěr chci citovat z obalu knihy "Odvrácená tvář transgenderu" – působivě popisuje škody, které na lidech napáchali tzv. genderoví odborníci, kteří tlačí na lidi, aby podstoupili změnu pohlaví, ačkoliv ji ve skutečnosti nepotřebují. V knize prožijete syrové emoce a "aha" (aha efekt – okamžik, kdy pochopíte podstatu problému a řeknete si -aha) okamžiky od lidí, kteří byli přesvědčeni, že změna pohlaví je jediné možné řešení jejich problémů, avšak později zjistili, že "udělali chybu". Autor Walt Heyer žil sám osm let jako transgender žena. Pak prošel detranzicí zpět na muže a dnes přináší poselství ostatním. Žije spokojeně a je šťastně ženatý. V březnu 2020 varoval v Poslanecké sněmovně České republiky před neuváženými změnami pohlaví a příliš vstřícnou legislativou. Řekl Vám o tom někdo? Proč o tom neinformovala p. Laurenčíková?

Bronislav Sedláček