Transgenderismus a translidskost

26.04.2026

Transhumanismus chce lidi osvobodit od jejich vlastní tělesnosti, ale ve skutečnosti nás zbavuje lidskosti, tvrdí Dana Vitálošová. Mezi kritiky transgenderismu se před časem objevila pomůcka, jak lépe porozumět, o čem je vlastně řeč. Pomůcku nabízí v článku pro slovenský časopis Marker slovenská novinářka Dana Vitálošová. Do útrob trans hnutí vskutku vidí, bývala totiž jeho součástí, než jí její názorová bublina v roce 2019 kvůli disentním postojům "zrušila" a vyobcovala.

"Když slyšíte řeči o transženách nebo transmužích a nevíte, o jaké pohlaví se jedná, přeložte předponu 'trans' jako 'opak'," radí Vitálošová.

Poté, co si "trans" takto přeložíte, je hned zřejmé, že trans-ženy jsou opakem žen. Tedy muži. A taková je i realita. Tato pomůcka může být pro mnohé terminologicky zmatené osoby velmi užitečná. Chválí si zejména ti, kteří se v tématu transgenderismu teprve začínají orientovat.

Ukazuje se totiž, píše autorka, že ani v progresivních baštách, například ve Spojeném království, mnozí nezasvěcení netuší, kdo jsou to vlastně transženy. Mnozí si myslí, že slovo označuje příslušnice něžného pohlaví, které se identifikují jako trans-genderové. I proto někteří protestují proti snahám bránit takovým ženám ve vstupu na dámské toalety. Vždyť jsou to také ženy! Jenže nejsou.

Jazyk rozvedený s realitou

Nikdo nemůže lidem tento zmatek vyčítat, konstatuje Vitálošová, transgenderová terminologie je skutečně matoucí, a také se neustále vyvíjí a mění. Zároveň se stále více vzdaluje realitě.

Zatímco ještě před deseti lety se běžně používal výraz male-to-female (mtf –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ muž "proměňující se" v ženu), dnes už jej aktivisté považují za problematický. Trendem dneška je totiž vymazat z jazyka jakékoli náznaky původního, tedy skutečného pohlaví.

V dokumentech Evropské komise se dokonce v roce 2020 místo termínu "transžena" objevil absurdní a o dost delší výraz "žena s trans minulostí" ("woman with trans history"). Kdo to je? Stejný člověk jako transžena, tedy muž.

Stejně jako se z kukly vyvine motýl, z muže se po transformaci stává žena, říká transgenderový argument. Výsledkem je tedy plnohodnotná osoba opačného pohlaví, jen s "pohnutou" minulostí. Motýl není transkukla, ale poletující hmyz s minulostí kukly. A proč by skutečná žena, právě vylíhnutá z mužského těla, měla ke svému popisu připojovat nějaké "trans"? Takhle by rádi celou věc presentovali aktivistů.

Jenže ouha, odhaluje falešnost argumentu Vitálošová, taková "skutečná" žena je přitom extrémně neskutečná. V angličtině mají pro podobnou řeč trefný termín, doslovně přeložitelný jako "rozvedená se skutečností" (language divorced from reality).

Rozvod s realitou, včetně její biologické složky, je přitom samotnou podstatou transhumanismu. Toto "intelektuální a kulturní hnutí", jehož významnou zastánkyní je "transžena" Martine Rothblatt, chce pomocí vyspělých technologií osvobodit lidi od jejich vlastní tělesnosti.

Jedno je však třeba transhumanistům přiznat, píše autorka. Těla umí být nepříjemná. Bolí, svědí, páchnou. Člověk se o ně musí starat: krmit je, umývat, oblékat, léčit, uspávat. Těla omezují lidské mysli svou nedokonalostí, kladou hranice bezbřehé svobodě. Berou si mysli s sebou do hrobu. Co je to za život?

Transhumanismus se svou touhou "nahrát" lidskou mysl do cloudu nebo vytvořit funkční umělé dělohy je podle některých kritiků přirozeným vyústěním liberalismu, dovedeného do důsledků. Když už svoboda, tak od všeho. I od biologie. I od reality.

Slovenský transgender influencer a aktivista Liberty Simon to implicitně pochopil. Když se rozhodl rozvést se s realitou svého mužského těla, změnil si křestní jméno na Liberty, což v angličtině znamená "svoboda". Simon se přitom přímo neoznačuje za transhumanistu. Ani nemusí. Ačkoli o transhumanismu pravděpodobně nemá tušení, stačí, že jím žije.

Transhumanismus nevědomky vyznávají všichni zastánci transgenderismu. Ve skutečnosti se mu oddávají i zastánci náhradního, tzv. surogátního mateřství. To je praxe, v rámci které, většinou za peníze, uměle oplodněná žena donosí a po porodu předá dítě jiné osobě. "Transhumánní" na tom je totální rozpad toho nejdůležitějšího, biologicky podmíněného pouta –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vztahu mezi matkou a dítětem.

Jak dokládá aktivistka proti náhradnímu mateřství Olivia Maurelová, která je sama dítětem pocházejícím z náhradního mateřství, tento typ početí, porodu a výchovy zanechává v dětech trvalé a nezhojitelné rány.

Zastánci podobných praktik, jako je transgenderismus, náhradní mateřství a další druhy "rozvodu s realitou" (například romantické "vztahy" s umělou inteligencí), se přitom vždy ohánějí hezkými slovy. Padají termíny jako reprodukční práva, právo rozhodovat o vlastním těle, svobodné sebeurčení a další. Kdo se brání takovým praktikám osvobozeným od reality, dostane v nejlepším případě nálepku zpátečníka, v nejhorším případě fašisty.

Není snadné nenechat se zmást, konstatuje Vitálošová. Stejně jako u transgenderismu může pomoci nápověda. "Trans" v transhumanismu totiž neodkazuje na transcendentalitu. Takzvaným překonáním tělesných limitů a omezení reality se nedostáváme přes nebo nad skutečnost.

Transhumanismus, tedy translidskost, je prostě opakem lidskosti.

30. 3. 2026 Ondřej Procházka