Když mlčíme, rozhodují jiní

To, co se dnes odehrává v Berlíně, Varšavě nebo Římě, může být zítra součástí veřejné diskuse také v České republice. Náhradní mateřství, vztahová a sexuální výchova, působení externích organizací ve školách a informovanost rodičů se v evropských zemích řeší velmi rozdílně. Rok 2026 přinesl několik konkrétních příkladů, které ukazují význam veřejné kontroly, dostupných informací a rodičovského zájmu.

Evropská debata o rodině, dětech a rodičovských právech se odehrává přímo před našima očima.

Jednotlivé země přijímají rozdílná pravidla a veřejnost se současně setkává s novými službami, obchodními modely i školními programy. Rodič potřebuje vědět, co se skutečně děje, kdo danou změnu připravuje a jaký právní rámec pro ni platí.

Rok 2026 nabízí tři pozoruhodné evropské příklady

V Berlíně proběhl rozsáhlý veletrh reprodukčních služeb, jehož součástí byly také zahraniční agentury nabízející náhradní mateřství. Ve Varšavě přišla oznámená akce ukrajinské společnosti BioTexCom o uváděné prostory. Itálie mezitím přijala zákon, který u určitých školních aktivit souvisejících se sexualitou posílil předchozí informování a souhlas rodičů. [1] [5] [6]

Berlín upozornil na to, jak "mezinárodní trh s dětmi" prostřednictvím náhradního mateřství vstupuje do Evropy

Ve dnech 7. a 8. března 2026 se v berlínském hotelu Estrel konal veletrh Wish for a Baby. Akce byla zaměřena na asistovanou reprodukci, IVF, dárcovství pohlavních buněk, poradenství a další cesty k rodičovství. Oficiální katalog současně obsahoval společnosti, jejichž hlavní činností je mezinárodní náhradní mateřství. [1]

Jedním z vystavovatelů byla americká Circle Surrogacy. Organizátor ji představil jako agenturu s třicetiletou zkušeností, která provází budoucí rodiče procesem náhradního mateřství od párování přes právní služby až po pojištění a finanční plánování. [2]

Dalším příkladem byla Afrigha Surrogacy z Ghany. Její profil na webu veletrhu uváděl přímo kategorii "Leihmutterschaft", tedy náhradní mateřství, společně s IVF, dárcovstvím vajíček a spermií. Podobně Roots Surrogacy z USA prezentovala služby zaměřené výhradně na náhradní mateřství. [3] [4]

Oficiální seznam vystavovatelů zachycuje širší rozsah nabídky

Vedle klinik a poraden se zde objevovaly například Afrigha Surrogacy, Agency for Surrogacy Solutions, BioTexCom, Roots Surrogacy, Same Love Surrogacy, Simple Surrogacy nebo Worldwide Surrogacy Specialists. Berlínská akce tak poskytovala přímý prostor také mezinárodnímu trhu s programy náhradního mateřství. [1]

Pro českou veřejnost je tento příklad důležitý především jako informace o rychlosti, s jakou se reprodukční služby internacionalizují. Nabídka může vzniknout v jedné zemi, medicínská část probíhat v další, agentura sídlit na jiném kontinentu a budoucí rodiče pocházet z dalšího státu. Rodinné, právní, zdravotní a etické otázky potom překračují hranice jednotlivých právních systémů.

Právě zde vzniká prostor pro seriózní debatu o postavení dítěte, ženy, která dítě odnosí, biologických rodičů a budoucích rodičů. Stejně důležitá je otázka komercializace. Veřejnost potřebuje přesné informace o tom, jak jednotlivé modely fungují, jaké smlouvy používají a jak je v různých zemích chráněno dítě.

Varšava ukázala rodičům sílu veřejné kontroly

Na 12. a 13. září 2026 oznámila ukrajinská společnost BioTexCom setkání ve Varšavě zaměřené na své reprodukční programy. Jako místo konání byla uváděna adresa Centrum Żoliborz. Následně provozovatel prostor oznámil, že společnosti své místnosti nepronajme a že BioTexCom podle jeho vyjádření neměla oprávnění jeho adresu pro akci používat. [5]

Organizace Ordo Iuris, která proti akci vedla kampaň, spojila tento vývoj s peticí, právními podněty, veřejnými výzvami, připravovaným protestem a dalšími aktivitami. Toto hodnocení pochází přímo od organizace zapojené do kampaně, a proto je správné uvádět jej právě jako její interpretaci. Ověřitelným výsledkem zůstává skutečnost, že původně uváděné prostory akci neposkytly. [5]

Polský případ ukazuje význam včasné informace. Veřejná debata může začít teprve ve chvíli, kdy lidé vědí, že se určitá akce připravuje, kdo ji pořádá, co nabízí a podle jakého právního rámce má proběhnout. Informace dává rodičům, odborníkům, médiím i institucím možnost položit otázky ještě před samotnou událostí.

Stejný princip platí také ve školství. Rodič získává skutečný prostor pro rozhodování tehdy, když obsah programu zná předem. Název programu, metodika, věkové určení, použitý materiál, odborná kvalifikace lektora a účast externí organizace patří mezi informace, které umožňují věcnou diskusi.

Itálie vložila informovanost rodičů přímo do zákona

Itálie přijala 9. června 2026 zákon č. 104 o informovaném souhlasu ve školním prostředí. Zákon byl zveřejněn 22. června a účinnosti nabyl 7. července 2026. Jeho text stanoví pravidla pro školní aktivity týkající se témat z oblasti sexuality. [6]

Školy mají podle zákona před příslušnými aktivitami požádat o informovaný souhlas rodičů nebo zletilých studentů a zpřístupnit k nahlédnutí didaktický materiál určený pro danou aktivitu. U mimoškolních aktivit má být souhlas písemný. [6]

Zákon jde v požadavcích na informování poměrně daleko

Žádost o souhlas má uvádět účel programu, vzdělávací cíle, obsah, jednotlivá témata, způsob realizace a případnou přítomnost externích odborníků, organizací nebo spolků. Rodič tedy dostává konkrétní informace ještě před uskutečněním programu. [6]

U některých aktivit v rámci rozšířené vzdělávací nabídky zákon zároveň počítá s alternativním vzdělávacím programem pro žáky, kteří se dané aktivity neúčastní. Při aktivitách s nezletilými má být přítomen pedagog. [6]

Ještě výraznější pravidlo se týká mateřských a základních škol prvního stupně. Článek 1 odstavec 5 zákona stanoví, že s výhradou obsahu národních vzdělávacích směrnic jsou v těchto školách vyloučeny další didaktické, projektové a jiné aktivity zaměřené na témata z oblasti sexuality. [6]

Italský zákon představuje konkrétní evropský model, ve kterém stát zakotvil předběžnou informovanost rodiny, přístup k materiálům a písemný souhlas u vymezených aktivit. O vhodnosti takového modelu mohou mít lidé rozdílné názory. Pro české rodiče je podstatné vědět, že podobná právní úprava v Evropské unii od července 2026 skutečně existuje.

Berlín, Varšava a Itálie představují tři různé situace. První ukazuje mezinárodní nabídku reprodukčních služeb. Druhá ukazuje, jak veřejná pozornost může otevřít otázky kolem konkrétní připravované akce. Třetí ukazuje, jak lze vztah školy a rodičů upravit přímo zákonem.

Společným tématem je informovanost

Rodiče získávají možnost reagovat v okamžiku, kdy mají přístup k původním dokumentům, přesným termínům, seznamům organizátorů, školním materiálům a právnímu rámci. Veřejná diskuse potom může stát na konkrétních údajích místo dojmů a řetězově šířených tvrzení.

Rádi bychom sledovali připravované změny v České republice i zahraničí, vyhledávali původní zákony, metodiky, odborné studie a dokumenty a převáděli jejich obsah do srozumitelné podoby pro rodiče. Rádi bychom také rozlišovali mezi potvrzeným faktem, stanoviskem konkrétní organizace a publicistickou interpretací.

Rádi bychom byli u důležitých témat včas. Ve chvíli, kdy rodič zná obsah připravované změny, může se ptát školy, odborníků nebo odpovědných institucí a vytvořit si vlastní názor na základě informací. Právě tak vzniká odpovědná veřejná diskuse.

KDYŽ MLČÍME, ROZHODUJÍ JINÍ.

Informovaný rodič vstupuje do veřejné debaty s fakty, dokumenty a přesně cílenými otázkami.

Zdroj:

https://www.zachranmedeti.cz/clanek/kdyz-mlcime-rozhoduji-jini