Školskými reformami k hloupnutí aneb proč směřujeme k stále hlubšímu propadu vzdělanosti?
Září je tu a s ním i start nové etapy pro statisíce dětí a jejich rodičů. Školství prochází právě teď dalšími významnými reformami. Místo optimismu a naděje na zlepšení se však objevují vážné obavy, že chystané změny nepovedou k lepšímu, ale naopak prohloubí stávající chaos a pokles vzdělanosti. Nástup nového rámcového vzdělávacího programu (dále jen RVP) a s ním spojených dalších změn se dá označit za revoluci, násilnou a zpátečnickou.
Pohled do minulosti
Volání po reformě školství slyšíme už dávno od sametové revoluce. Asi všichni jsme tehdy toužili po změně, aby místo přísné disciplíny, uniformity, bezduchého biflování a nesmyslné adorace vlády jedné strany vznikla škola přátelská dětem, kam budou chodit rády a zároveň se naučí samostatně myslet v demokratických souvislostech. Změna přišla, jenže byla neuvážená a špatně připravená a zdaleka nepřinesla to, co jsme si od ní slibovali.
V roce 2005 jsme se vzdali osnov – tedy pevně daného učiva, které bylo nahrazeno RVP, kde učivo se stalo jen doporučeným. S tím ale většina učitelů zvyklých na osnovy neuměla pracovat. Stejně tak jako autoři učebnic, ti si vyložili, že musí obsáhnout všechno a začali učebnice tvořit na maximum, které ale nikdy nebylo povinné. Někteří učitelé to pak pochopili úplně špatně a mysleli, že tohle se od nich čeká a začali učit skoro všechno, ale bez dostatečných důrazů na opakování (a uložení vědomostí) a rozlišování toho, co je podstatné a co už ne.
V čem byl problém, v biflování ne
Proto vznikla představa založená na reálných zkušenostech, že české děti se tolik biflují, ale zároveň narůstal a narůstá paradox, že v posledku toho méně umí, protože jejich znalosti nebyly dostatečně prověřeny nutným opakováním. Tím se zároveň začaly prohlubovat a vznikají propastné rozdíly mezi dětmi, z nichž některé tenhle systém za pomoci rodiny zvládají a naučí se toho hodně (a tahle skupina nám výrazně pomáhá nepropadat až tak viditelně v žebříčcích PISA), ale zároveň narůstá množství těch, jejichž znalosti po absolvování základní školy jsou značně nedostatečné. Tedy mají problémy i s tím nejzákladnějším jako je pořádné čtení či počítání. Ano, jistě v tom hrají roli i jiné faktory, včetně rodinného zázemí, ale rozbití systému jednotné vzdělanosti a podcenění významu jednoho společného základu tedy úplné rozvolnění učiva je kořen toho problému. Kořen, který si ale málokterý současný expert na vzdělávání je ochoten připustit.
Dalším problémem jsou nové vyučovací metody, kdy frontální výuka (výuka výkladem) se stává nemoderní a až téměř nežádoucí, přestože pro předávání znalostí je stále metodou zásadní. Roli také hraje kvalita školního prostředí silně poznamenaná zpackanou inkluzí, mnohde i absence základní disciplíny a samozřejmě nadužívání digitálních technologií dětmi.
Reforma RVP 2025: Škola neučí ale vychovává ke "správným postojům"
Do tohoto kontextu přichází nová reforma RVP, která místo nápravy dosavadních chyb tyto problémy ještě prohloubí.
Když si otevřeme nový RVP, místo konkrétního učiva najdeme vágní formulace očekávaných výsledků učení, které jsou ale povinné. Žák dle těch výsledků například:
- "Je otevřený nápadům, příležitostem a výzvám."
- "Využívá příležitosti a výzvy pro rozvoj v různých oblastech vlastního života. "
- "Rozezná postoje, stereotypy a předsudky v mediálních sděleních a navrhne možné způsoby, jak lze předcházet rizikům jejich mediálního šíření. "
- "Uplatňuje základní principy udržitelnosti života při vlastním zodpovědném jednaní v prostoru. "
Tyto formulace neříkají absolutně nic o tom, jaké poznatky má žák aplikovat, které dovednosti využívat nebo co konkrétně má umět. Je to jako kdyby stavební předpis místo specifikace materiálů a postupů obsahoval v různých obměnách požadavek "stavba bude kvalitní a funkční".
Když není žádné konkrétní učivo, ztrácí se možnost skutečně kontrolovat, zda školy plní svou funkci. Jak má inspekce hodnotit, zda žák "je otevřený nápadům", když tohle je absolutně individuální záležitost?
Tato změna, prezentovaná jako modernizace a flexibilita, ve skutečnosti představuje abdikaci státu – naprosté selhání ministerstva školství – od své základní odpovědnosti definovat, co by měli žáci základních škol v povinném vzdělávání získat.
Falešná modernita
Reforma se prezentuje jako odpověď na potřeby 21. století, ale ve skutečnosti jde o krok absolutně vedle. Moderní vzdělávací systémy kladou důraz na kompetence, ale nikdy neopouštějí konkrétní učivo. Když se podíváme na země s nejlepšími výsledky v mezinárodních testech (PISA, TIMSS), všechny mají jedno společné: kombinují jasně definované kurikulum s vysokými nároky na učitele. Žádná úspěšná země nepostavila svůj vzdělávací systém na vágních formulacích a "flexibilitě" škol. Finské, singapurské a i britské kurikulum, často citované jako vzory, obsahují velmi detailní specifikace toho, co by děti měly v každém ročníku zvládnout nebo se k tomu opět vracejí, protože dosavadní rozvolnění selhalo. U nás tohle ale experti vidět nechtějí.
Reforma tedy absolutně míjí reálné problémy škol, ale naopak je posiluje. Po základních školách chce, aby pracovaly s digitálními technologiemi, mnoho učebních materiálů včetně učebnic je a má být už jen digitálně. Jenže nadužívání digitálních technologií dětmi je reálný problém, kterého si reforma nestačila ani všimnout.
Ideologická agenda místo vzdělávání
Kromě vágnosti v definici učiva obsahuje nový RVP i další problematický aspekt – vtírání ideologických obsahů pod rouškou "moderního vzdělávání". Při pečlivém čtení dokumentu není těžké odhalit, jak se do škol dostává agenda, která má blíže k politickému aktivismu než k vzdělávání. A to se týká hlavně klimatické ideologie a genderu.
Rodiče posílají děti do školy, aby se naučily číst, psát, počítat a získaly vědomosti o světě. Neposílají je tam, aby jim někdo předepisoval, jak mají chápat rodinu, pohlaví nebo své místo ve společnosti. Nebo aby se z nich stali zelení aktivisté. Tyto otázky patří do výchovy v rodině, nikoli do státního kurikula.
Manipulace s pojmy
Ideologické obsahy jsou do RVP zabudovány pomocí manipulace s pojmy. "Kritické myšlení" se stává synonymem pro přijetí progresivních postojů. "Tolerance" znamená souhlasit s jakýmkoli chováním, které označí za správné ideologičtí aktivisté. "Rozmanitost" je kód pro prosazování menšinových životních stylů jako normálních či dokonce preferovaných.
Skutečné kritické myšlení by mělo děti učit zpochybňovat jakékoli dogma – včetně těch, která prosazuje samo ministerstvo. Skutečná tolerance spočívá v respektu k různým názorům, ne v jejich potlačování ve prospěch jedné "správné" ideologie.
Návrat ke konkrétnosti a neutralitě a rodičovská odpovědnost
Reforma RVP 2025 tak představuje nebezpečný experiment s budoucností českého vzdělávání. Místo modernizace přináší nejistotu, místo žádoucí flexibility chaos, místo vzdělávání ideologickou indoktrinaci. Pokud chceme skutečně kvalitní vzdělávání, potřebujeme:
- Konkrétní definici učiva pro každý předmět a ročník
- Ideologickou neutralitu – škola má vzdělávat, ne indoktrinovat
- Respekt k rodičovským právům při výchově dětí
- Papírové učebnice a materiály založené na jasném kurikulu
A co mají dělat rodiče?
Ptát se! Na nové RVP škola ještě nemusí letos povinně přistoupit, a i když to udělá, tak pořád záleží na jednotlivých ředitelích a učitelích, co vlastně konkrétně budou učit. Rodiče musejí naléhat, aby škola hlavně učila a výchovu nechala na nich, chtít informace i o preventivních programech. Rodiče si také musejí být vědomi, co podepisují, na začátku školního roku dostanou od školy k podpisu mnoho papírů od relativně nevinných souhlasů s focením na školních akcích, až po různé informované souhlasy s preventivním programem školy. Bez detailních informací, kdo a o čem bude děti školit, to není dobré podepisovat. Je třeba dát najevo, že rodič chce konkrétní informace o preventivních programech, externích lektorech a případných psychologických a jiných šetřeních, které ve třídách budou probíhat a to předem, aby se mohl rozhodnout, jestli tohle pro své dítě chce nebo nechce.
Spojenými silami rodičů, rozumných učitelů a ředitelů musíme najít jiné cesty, které povedou k cíli. Jen se jich nesmějí chopit ti samí lidé, kteří nás do současného chaosu zavedli.
Autorka je předsedkyní Aliance pro rodinu
Zdroj:
11. 9. 2025 konzervativninoviny.cz : Jana Jochová Trlicová : Školskými reformami k hloupnutí aneb proč směřujeme k stále hlubšímu propadu vzdělanosti?