Učitelé: Školní hrdinové nebo ideologičtí náboráři?

Učitel má být vzorem, předávat znalosti a pomáhat dětem chápat svět v celé jeho složitosti. Realita dnešních škol ale ukazuje jiný obraz: učitel se často stává nositelem ideologie, která s výukou samotnou ani nesouvisí. V mnoha případech se z pedagoga stává aktivista, a to za podpory institucí i neziskového sektoru.

Na českých školách se stále častěji objevují programy zaměřené na "inkluzivitu", "rovnost" nebo "genderovou diverzitu". Na první pohled jde o neutrální a pozitivní pojmy, v praxi se však pod nimi skrývá šíření konkrétních ideologických postojů. Například neziskové organizace, které se specializují na LGBTQ+ agendu, nabízejí školám interaktivní workshopy. Děti se pak místo dějepisu nebo matematiky učí, že "pohlaví je jen sociální konstrukt" a že zpochybnění tohoto tvrzení znamená předsudek.

Výuka ustupuje ideologii

Konkrétním příkladem je program Rozmanitost do škol, který nabízejí některé neziskové organizace v České republice. V jeho rámci přicházejí lektoři do tříd a probírají s dětmi témata "genderové identity" a "sexuality". Podobné aktivity se neomezují jen na přednášky – děti vyplňují dotazníky o své identitě, hrají scénky o coming outu a diskutují o tom, proč je kritika trans ideologie údajně "nebezpečná".

Dalším příkladem je zahraniční iniciativa No Outsiders ve Velké Británii. Tento program se zaměřuje na děti už od mateřské školy a učí je přijímat "různé identity" prostřednictvím speciálně vybraných pohádek a příběhů. Rodiče, kteří vyjádřili nesouhlas, byli často označeni za "extrémisty" nebo "netolerantní". Některé školy dokonce zakázaly vyjmout děti z těchto lekcí.

Granty jako motor genderové agendy

Tento trend není omezen jen na Západ. V českém prostředí se podobné přístupy rozšiřují díky financování z evropských grantů. Ministerstvo školství například podpořilo projekty zaměřené na "genderovou rovnost", v jejichž rámci vznikly metodické materiály doporučující učitelům aktivně "bourat stereotypy" už na prvním stupni. Výsledkem je prostředí, kde se ideologické postoje vydávají za vzdělávání.

Problém je dvojí. Za prvé, rodiče mají jen velmi omezené možnosti, jak se proti těmto programům bránit. Odmítnutí účasti dítěte je často označeno jako "narušování školní docházky". Za druhé, učitelé, kteří se od ideologické linie odchýlí, riskují profesní postih nebo nálepku "netolerantního pedagoga".

Školy se tak postupně mění z místa vzdělávání v nástroj indoktrinace. Děti, které by měly získat pevné základy v kritickém myšlení, se učí spíše přejímat hodnoty, které jim předkládají vybraní aktivisté. A veřejná debata se posouvá do bodu, kdy otázka už nezní, zda by se ideologie měla do škol dostávat, ale jak rychle a v jaké podobě.

Tereza Kateřina Black /BASED INITIATIVE, 20. 8. 2025/