Ferda Mravenec a věda, která nemůže selhat
V roce 2016 byla na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v rámci bakalářského oboru Studium humanitní vzdělanosti obhájena práce Kateřiny Navrátilové nazvaná Genderové stereotypy v Knížce Ferdy Mravence. Vznikla na tehdejší Katedře genderových studií pod vedením Hany Havelkové, její oponentkou byla Tereza Jiroutová Kynčlová. Oponentka navrhla hodnocení "dobře" a práce byla následně obhájena. Nešlo o recenzovaný vědecký článek ani o vrcholný výkon oboru. Nebyla to však ani soukromá úvaha nalezená v zásuvce. Univerzita ji přijala jako kvalifikační výstup a její způsob argumentace byl posouzen v rámci akademické instituce. Jedna bakalářská práce samozřejmě nemůže reprezentovat veškerý výzkum genderu. Ukazuje však, jaký typ poznávacího postupu byl v konkrétním případě přijat jako dostatečný akademický výkon. Podstatná proto není osoba studentky, která pracovala s metodami nabídnutými oborem, ale standard argumentace, jejž příslušná instituce schválila.
Autorka nejprve sestavila pojmovou mřížku vlastností tradičně připisovaných mužům a ženám a poté podle ní třídila Sekorovy postavy a jejich jednání. Ferda vyšel jako typický muž, protože je aktivní, pracovitý, samostatný, dobrodružný, technicky zručný a nebojácný. Jeho raneček má vyvolávat představu cestovatelství a samostatnosti, tedy vlastností spojovaných s mužským pohlavím. Když jede na jehličí jako na sáňkách a šikovně vybírá zatáčky, potvrzuje mužskou odvahu a představu, že se muži nesnadno zraní. Když si postaví dům, opravuje přístroje a nabízí "práci všeho druhu", představuje typickou mužskou roli. Když se nebojí vody, prokazuje mužskou statečnost. A když se rozpláče, stereotyp "muži nepláčou" naopak překračuje. Beruška představuje druhý pól: je parádnice, náladová, soustředěná na svůj vzhled a podle práce neposkytuje dívčím čtenářkám příliš vhodný vzor.
Metoda, která nemůže selhat
Takový postup má mimořádnou výhodu: prakticky každý možný výsledek potvrzuje jeho správnost. Je-li Ferda statečný, reprodukuje mužský stereotyp. Když pláče, stereotyp překračuje. Cestuje-li, potvrzuje mužskou aktivitu a nezávislost. Kdyby zůstal doma, bylo by možné jej interpretovat jako privilegovaného muže, který přenechává práci a péči druhým. Je-li Beruška přítomna, lze analyzovat způsob její ženské reprezentace. Není-li v určité scéně žádná ženská postava, lze zkoumat genderově významnou nepřítomnost žen.
Právě poslední možnost rozvinula oponentka práce. V posudku sice označila aplikaci pojmové mřížky za "příliš schematickou" a výsledné čtení místy za "arbitrární a ploché", současně však studentce vytkla, že některé situace nepovažovala za genderově analyzovatelné. Například mravenčí výcvikový tábor má podle posudku genderový rozměr právě tím, že v něm femininní postavy nejsou. Odloučení, disciplína a fyzická námaha mohou být vykládány jako utužování maskulinity, připomínající skauting, armádu nebo vojenský dril. Z logiky posudku téměř vyplývá, že nedostatkem práce nebylo příliš široké používání genderového výkladu, ale skutečnost, že jej autorka nepoužila úplně všude.
Vzniká tím téměř dokonalý interpretační systém. Přítomnost žen má genderový význam a jejich nepřítomnost také. Mužské jednání potvrzuje stereotyp, nemužské jednání ukazuje jeho narušení. Kladná vlastnost dokládá kulturní zvýhodnění maskulinity, záporná může odhalovat její toxickou podobu. Neexistuje snadno představitelný stav zkoumaného textu, při němž by metoda musela přiznat: zde nic nevysvětluji, zde moje hypotéza nefunguje nebo zde předem připravená pojmová mřížka zkresluje analyzovaný materiál.
Literární interpretace samozřejmě nemusí fungovat stejně jako laboratorní hypotéza. Může nabídnout nový pohled, aniž by ji bylo možné vyvrátit jediným experimentem. Jakmile však vystupuje jako akademické poznání založené na analýze materiálu, musí alespoň ukázat, proč jeden výklad odpovídá textu lépe než jiné. Metoda, která stejně snadno vysvětlí přítomnost i nepřítomnost určitého jevu, jeho potvrzení i popření, tuto rozlišovací schopnost nemá. Nezkoumá, který z konkurenčních výkladů je přesvědčivější. Pouze převádí každý možný výsledek do vlastního slovníku.
Uvedená bakalářská práce sama samozřejmě nedokazuje, jak velká část genderových studií podobným způsobem postupuje. Představuje však mimořádně názorný exemplář metody, která se před možným vyvrácením chrání tím, že každý výsledek přeloží jako další potvrzení svého výchozího rámce. Interpretační neprůstřelnost se potom může vydávat za hloubku a neomezená schopnost vytvářet významy za vědeckou produktivitu.
Genderová analýza, která přehlédla pohlaví
Celá konstrukce má ovšem jednu drobnou slabinu. Než práce určila Ferdovu genderovou roli podle ranečku, jízdy na jehličí a schopnosti opravit rádio, nepoložila si základní biologickou otázku: jakého pohlaví jsou mravenci, kteří v kolonii skutečně pracují?
Odpověď je jednoduchá. Mravenčí dělnice jsou samice. Právě ony stavějí a brání hnízdo, pečují o potomstvo, obstarávají potravu a zajišťují každodenní chod kolonie. Mravenčí samci se těchto činností zpravidla neúčastní. Jejich hlavní funkcí je rozmnožování a jejich životní program je ve srovnání s Ferdovou činorodostí podstatně stručnější.
Pokud tedy biologii skutečných mravenců použijeme alespoň tak vážně, jako bakalářská práce používá Ferdův raneček, vychází nám, že Ferda svým postavením a činností odpovídá dělnici, tedy samici. Staví, opravuje, obstarává, pomáhá ostatním a vykonává činnosti typické pro pracovní kastu. Právě vlastnosti, které práce označuje za doklad jeho mužské role, jsou ve skutečném mraveništi charakteristické pro samice. Aktivita, technická zručnost, stavění, zásobování a péče o společenství zde nejsou projevem mužství. Jsou běžnou činností samičí dělnické kasty.
Analýza tak nevědomky zopakovala právě stereotyp, který chtěla kriticky odhalit. Viděla aktivního, schopného, dobrodružného a technicky nadaného hrdinu, a proto jej bez dalšího přijala jako muže. Potom jeho aktivitu a technickou zdatnost použila jako důkaz mužskosti. Skutečnost, že u mravenců všechny tyto úlohy vykonávají samice, se do pojmové mřížky nevešla, a proto zůstala neviditelná.
Lze samozřejmě namítnout, že Ferda je antropomorfní literární postava a Ondřej Sekora nemusel respektovat biologii mravenců. To je nejrozumnější a historicky nejpravděpodobnější vysvětlení. Původní genderová analýza se tím zcela nerozpadá, musí však přiznat, že nezkoumá pohlaví ani skutečnou sociální organizaci mravenců, nýbrž výhradně lidské kulturní kódování literární postavy. Její závěry potom nejsou vlastnostmi, které by byly ve Ferdovi jednoduše nalezeny, ale výsledkem zvoleného interpretačního rámce. Biologický výklad tento rámec nevyvrací. Ukazuje však, že při použití jiné, neméně relevantní množiny informací lze dospět k závěru radikálně odlišnému. Právě mezi takovými alternativami by měla akademická analýza dokázat rozhodovat.
Ferda jako trans muž
Přijmeme-li pravidla této interpretační hry, měli bychom je použít důsledně. Ferda je podle své druhové a pracovní role samice, současně však používá mužské jméno, vystupuje v mužském gramatickém rodě a celé jeho literární okolí jej pokládá za muže. Současná terminologie nám proto nabízí podstatně progresivnější závěr, než k jakému dospěla bakalářská práce: Ferda je trans muž.
Nejde pouze o samici vykonávající práce, které lidská kultura tradičně označovala za mužské. Jde o biologickou samici, která přijala mužskou sociální identitu natolik dokonale, že její skutečné pohlaví neodhalila ani Katedra genderových studií. Ferda svou tranzici nevysvětluje, nezdůvodňuje a nikomu se z ní nezodpovídá. Prostě žije jako muž, nosí puntíkovaný šátek, cestuje, staví domy a opravuje rádia. Důsledná aplikace zvoleného pojmového aparátu by nás tak nutila prohlásit Ferdu za jednu z prvních trans postav české dětské literatury – aniž tuto skutečnost rozpoznal autor, čtenáři nebo pozdější odborná analýza.
Právě zde je ovšem třeba zachovat alespoň minimální akademickou zdrženlivost. Z mužského jména a mužského gramatického rodu nelze skutečnou genderovou identitu pohádkového mravence bezpečně zjistit. Ferda mohl být trans mužem, nebinární dělnicí nebo pouze výsledkem Sekorovy neochoty vysvětlovat dětem biologii sociálního hmyzu. Poslední možnost je patrně nejpravděpodobnější, ale současně také nejméně produktivní z hlediska výroby odborných interpretací.
Ferda jako intersekcionální subjekt
Tím však odborné možnosti Ferdovy identity zdaleka nekončí. Samotná bakalářská práce jej ve druhém dílu představuje jako nesvobodnou pracovní sílu, kterou si někdo koupí a jíž Ferda musí následně sloužit. Současně jej označuje za "typického muže nižší třídy"; v této pasáži hraje roli také jeho postavení cizince a nesvobodné pracovní síly. Z Ferdy se tak vedle mužského hrdiny stává vykořisťovaný pracovník nižší třídy a cizinec.
Oponentský posudek tento zárodek rozpoznal jako Ferdovu "intersekcionální pozici" a litoval, že nebyl důkladněji rozpracován. Navrhoval propojit jeho genderovou a třídní identitu s "druhovou jinakostí" či "cizostí", a odhalit tak další stereotypizaci a proces zjinačování. Ferda tedy neměl být zkoumán pouze jako muž, nýbrž současně jako příslušník nižší třídy, nesvobodný pracovník, cizinec a příslušník odlišného biologického druhu. Oponentka zároveň upozornila, že citát o mužské svobodě, kterým práce tuto pasáž doprovodila, byl vytržen z kontextu a na vykořisťování na trhu práce nebyl použitelný. I při hledání dalších os útlaku se tedy podařilo narazit na drobnou komplikaci: jednotlivé teoretické kategorie spolu ve skutečnosti nesouvisely tak ochotně, jak by si interpretace přála.
Biologické zjištění nyní umožňuje intersekcionální portrét konečně dokončit. Ferda je biologická samice vystupující jako muž. V jednotlivých vrstvách intersekcionálního výkladu se tak současně stává příslušnicí samičí dělnické kasty, mužem nižší třídy, cizincem a nesvobodnou pracovní silou. Z obyčejného mravence se mění v subjekt zatížený rozporem mezi biologickým pohlavím a literární identitou, ekonomickým vykořisťováním, xenofobií, druhovou diskriminací a nedostatečným oceněním práce pro hmyzí společenství.
Intersekcionální analýza zde projevuje svou největší metodickou sílu. Každá další kategorie umožňuje objevit novou vrstvu útlaku a každá nová vrstva potvrzuje potřebnost dalších kategorií. K třídě, genderu, cizosti a druhu lze připojovat další vlastnosti prakticky bez konce. Problém přitom nespočívá v tom, že by se různé formy znevýhodnění ve skutečném světě nemohly kombinovat. Nepochybně mohou. Přidáním další kategorie se však nemusí zvětšit naše poznání literárního díla; často se pouze zvětší počet způsobů, jak je převést do předem připravené terminologie.
Ferda a Beruška: střet dvou ženskostí
Nový význam tím získává také vztah Ferdy a Berušky. V původním výkladu proti sobě stojí pozitivní mužský hrdina a negativně stylizovaná ženská postava. Beruška je půvabná, marnivá, náladová a soustředěná na dojem, který vyvolává. Ferda je pracovitý, technicky schopný a společensky užitečný. Výklad je jednoduchý: muž dostal vlastnosti kladné, žena záporné.
Důslednější analýza však ukazuje něco složitějšího. Proti sobě stojí dvě postavy kulturně představované jako žena a muž, přičemž údajný muž biologicky odpovídá samici. Beruška představuje tradiční ženskost založenou na půvabu, upravenosti, společenské žádoucnosti a partnerském výběru. Ferda je naproti tomu – přeložíme-li mravenčí biologii do současného sociálního slovníku – emancipovaná příslušnice samičí dělnické kasty, která se zpravidla individuálně nerozmnožuje a jejíž společenská hodnota není odvozena od vlastního potomstva, nýbrž od práce, technické zdatnosti a služby celku.
Jejich vztah proto nemusíme chápat jako příběh nešťastně zamilovaného muže a marnivé ženy. Může jít o střet mezi tradiční ženou a moderní emancipovanou samicí, která se chová jako muž, je společností přijímána jako muž a projevuje náklonnost k postavě, kterou Sekora jednoznačně stylizoval jako ženskou. V lidských kategoriích by Ferda mohl být trans mužem orientovaným na ženy, případně biologickou samicí projevující romantickou náklonnost k jiné ženské postavě. Přesnější orientaci však nelze z dochovaných pramenů spolehlivě určit. Puntíkovaný šátek, pracovní morálka ani jízda na jehličí samy o sobě k vědeckému závěru nestačí.
Tato interpretace je samozřejmě absurdní. To je její účel. Není však metodologicky svévolnější než odvozování mužské samostatnosti z ranečku a mužské tělesné odolnosti ze schopnosti řídit jehličí. Pouze přidává biologickou informaci, kterou původní práce opomenula, a pokračuje stejným směrem o několik kroků dále. Ukazuje, že s dostatečně pružným pojmovým aparátem lze z Ferdy vytvořit patriarchálního hrdinu, emancipovanou samici, trans muže, intersekcionálně vykořisťovaného cizince, lesbickou ikonu i oběť mezidruhově nemožné lásky. Metoda mezi těmito možnostmi nedokáže rozhodnout, protože nebyla vytvořena k rozhodování. Byla vytvořena k produkci interpretací.
Patriarchát bez otců
Ještě hlubší význam Sekorova díla objevíme, zapojíme-li haplodiploidní systém dědičnosti, který je pro mravence a další blanokřídlý hmyz typický. V základním modelu vznikají samice z oplozených vajíček, a mají tedy matku i otce. Samci vznikají z vajíček neoplozených, mají pouze mateřskou chromozomovou sadu a žádného otce. Ferda jako samice by tedy v typickém mravenčím rodokmenu otce měl. Jeho otec by však sám žádného otce neměl.
Mravenčí samec je navíc biologickým otcem pouze dcer, nikoli samčích potomků, kteří vznikají z neoplozených vajíček. Dcerám předává celou svou jedinou chromozomovou sadu. Nepřerušená patrilineární posloupnost z otce na syna, na níž lidské společnosti zakládaly rodová jména, dynastie a dědická práva, je tak v typickém mravenčím systému biologicky nemožná.
Důsledná genderová analýza by tedy musela hledat patriarchální stereotypy ve světě, v němž samci nemají otce, nejsou otci samčích potomků a do běžné produktivní činnosti kolonie se zpravidla nezapojují. Mraveniště je civilizace vybudovaná samicemi, zásobovaná samicemi, bráněná samicemi a udržovaná samicemi. Královna přitom není politickou panovnicí, nýbrž především specializovaným reprodukčním jedincem. Každodenní provoz celku zajišťují dělnice.
Z pohledu důsledně aplikované genderové terminologie jde o společnost mimořádně pokrokovou. Produktivní sféra je feminizována, patrilineární posloupnost zrušena a otcové nemohou pokračovat prostřednictvím synů. Jediným pozůstatkem patriarchátu zůstává skutečnost, že lidští autoři a čtenáři nazývají pracovitou samici Ferdou.
Věda jako učené vyprávění
Smyslem této parodie není dokázat, že Ferda je skutečně trans muž, intersekcionálně vykořisťovaný cizinec nebo že Sekora vědomě popsal konflikt dvou forem ženskosti. Smyslem je ukázat, že stejným interpretačním postupem lze z textu odvodit téměř neomezené množství vzájemně neslučitelných významů. Stačí vybrat vhodnou pojmovou mřížku, přiřadit k ní jednotlivé znaky a všechny odchylky vyložit jako potvrzení, narušení, potlačení nebo nepřítomnost analyzované struktury.
Takový postup může vytvářet zajímavé eseje, kulturní komentáře nebo literární hry. Nestává se však vědeckým jen proto, že používá odbornou terminologii, citace a tabulku vlastností. Akademická analýza musí přinejmenším porovnat konkurenční vysvětlení, uvést, proč jednomu z nich dává přednost, a připustit, že některé skutečnosti do jejího rámce nezapadají. Především nesmí zaměňovat vlastní klasifikační systém za vlastnost zkoumaného světa.
Biologická část tohoto parodického rozboru je v tomto směru paradoxně vědečtější než původní genderová interpretace. Lze ji ověřovat, opravovat a omezit na konkrétní druhy a reprodukční systémy. Tvrzení, že raneček vyjadřuje maskulinní samostatnost, podobnou zranitelnost nemá. Raneček může znamenat cestování, emancipaci, útěk od kolektivu, třídní vykořenění nebo pouze to, že Ferda někam nese své věci. Interpretační rámec si vždy vybere význam, který právě potřebuje.
Ferda Mravenec se proto stává užitečným experimentem. Ukazuje rozdíl mezi vědou a učeným vyprávěním. Věda se snaží své možnosti omezovat skutečností. Učené vyprávění omezuje skutečnost možnostmi svého slovníku.
A metoda, která může z Ferdy současně vytvořit typického muže, biologickou samici, trans hrdinu, vykořisťovaného cizince, oběť druhového znevýhodnění i patriarchátu bez otců, skutečně nemůže selhat.
Nemůže však ani nic zjistit.
Pramen: Kateřina Navrátilová, Genderové stereotypy v Knížce Ferdy Mravence, bakalářská práce, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2016. Vedoucí práce Hana Havelková, oponentka Tereza Jiroutová Kynčlová. Práce i posudky jsou dostupné v Digitálním repozitáři Univerzity Karlovy.